Prezident Donald Trump opět otevřeně zpochybnil nezávislost Federálního rezervního systému (Fed), když ve čtvrtek prohlásil, že „ukončení funkce“ předsedy Fedu Jeroma Powella „nemůže přijít dost rychle“. Trump v Oválné pracovně uvedl, že pokud bude chtít, „Powell bude opravdu rychle pryč“.
Ačkoli se většina odborníků shoduje, že americký prezident nemá pravomoc odvolat šéfa Fedu kvůli neshodám v měnové politice, Trump svými výroky opět ukázal, že je připraven narušit zavedené normy — a to i za cenu možných vážných důsledků pro důvěru investorů i měnovou stabilitu.
Zatímco spekulace o možném předčasném sesazení Powella pokračují, objevuje se jedno jméno stále častěji: Kevin Warsh. Ten by se mohl stát Trumpovým favoritem na pozici předsedy Fedu po vypršení Powellova mandátu v květnu 2026 — nebo případně dříve, pokud by se Trump pokusil o jeho výměnu.
Warsh, bývalý guvernér Fedu, byl již dříve vážným kandidátem na Trumpova ministra financí a figuroval také na seznamu uchazečů o vedení centrální banky během Trumpova prvního funkčního období. Podle informací CNN nominace Scotta Bessenta do čela ministerstva financí otevřela prostor právě pro Warshovo případné jmenování do čela Fedu.
Bessent se tento týden vyjádřil, že proces výběru Powellova nástupce by mohl začít už na podzim. Současně uvedl, že „měnová politika je šperkovnice, kterou je třeba zachovat“, čímž naznačil, že jakákoli změna vedení Fedu by měla být pečlivě zvažována.
Kevin Warsh, pětapadesátiletý právník a ekonomický poradce, má zkušenosti jak z Wall Street, tak z veřejné sféry. Působil jako viceprezident společnosti Morgan Stanley v oddělení fúzí a akvizic a následně jako zvláštní asistent prezidenta George W. Bushe pro hospodářskou politiku.
V roce 2006 ho Bush jmenoval do Rady guvernérů Fedu, kde působil až do roku 2011. Warsh byl hlavním styčným bodem Fedu pro Wall Street během vrcholící finanční krize. Byl například zapojen do koordinace záchrany banky Bear Stearns, ale také umožnil pád Lehman Brothers, což mělo zásadní dopady na globální finanční systém.
Warsh následně odešel z Fedu v roce 2011, protože nesouhlasil s programem kvantitativního uvolňování — konkrétně s plánem centrální banky nakoupit státní dluhopisy v hodnotě 600 miliard dolarů.
V současnosti Warsh působí v Hooverově institutu na Stanfordově univerzitě a zároveň je poradcem Rozpočtového úřadu Kongresu USA. Je ženatý s miliardářkou Jane Lauderovou, dědičkou kosmetického impéria Estée Lauder.
Warsh je dlouhodobým kritikem současné měnové politiky. Ve svém lednovém článku pro The Wall Street Journal napsal, že inflace vznikla kvůli nadměrnému utrácení vlády a tisku peněz centrální bankou. Tvrdil, že Fed by se měl vyhýbat jakýmkoli politickým odhadům, a jako příklad uvedl, že úředníci centrální banky podle záznamů z interních jednání varovali před dopady Trumpových politik na inflaci.
Ve veřejném vystoupení pro Fox Business před posledním zasedáním Fedu Warsh uvedl, že americká ekonomika se „přechodně mění“ a že Trump zdědil fiskální a regulační nepořádek, který je třeba řešit. Dodal, že „Řím nebyl postaven za den“, a tak nelze očekávat okamžité výsledky.
K Trumpovým clům se Warsh postavil opatrně — i když připustil, že mohou podnítit inflaci, zdůraznil, že hlavní příčinou inflace byla podle něj samotná měnová politika Fedu. Tvrdí, že prezident musí aktivně zasáhnout a „zabít inflaci“ omezením vládních výdajů.
Potenciální jmenování Kevina Warshe do čela Fedu by mohlo mít výrazný dopad na měnovou politiku USA, především směrem k tvrdšímu postoji proti inflaci a menší ochotě přistupovat k měnovým stimulům. Warshův postoj ke kvantitativnímu uvolňování je značně skeptický, což by mohlo znamenat striktnější politiku i v období ekonomického zpomalení.
Současně by však snaha Trumpa odvolat Powella před koncem jeho funkčního období mohla vyvolat vážné otázky ohledně nezávislosti centrální banky, což by mohlo podkopat důvěru investorů a destabilizovat trhy. Nejde jen o precedens — zasahování do vedení Fedu z politických důvodů je v rozporu s dlouhodobou tradicí americké měnové politiky.
Al cierre de ayer, los índices bursátiles estadounidenses terminaron al alza. El S&P 500 subió un 1,13% y el Nasdaq 100 saltó un 1,39%. El industrial Dow Jones ganó un 1,10%.
Los índices alcanzaron un nivel récord después de que los datos de inflación en EE.UU. redujeron los temores sobre el aumento de los precios y reforzaron las expectativas de un recorte de la tasa de interés de la Reserva Federal en septiembre. Los inversores recibieron con entusiasmo la desaceleración del crecimiento de los precios al consumidor, lo que, según esperan, permitirá a la Fed adoptar una política monetaria más flexible. Teniendo en cuenta que el mercado laboral muestra signos de enfriamiento, esto respalda los argumentos a favor de una bajada de tasas. Esto crea un entorno favorable para las empresas, especialmente en el sector tecnológico, que históricamente se beneficia de tasas de interés bajas que estimulan la inversión y el crecimiento.
Sin embargo, a pesar del optimismo, no hay que caer en la euforia. La inflación sigue por encima del objetivo del 2% de la Fed y un recorte prematuro de tasas podría provocar una nueva aceleración. Además, la inestabilidad geopolítica y las posibles interrupciones en las cadenas de suministro tras la introducción de aranceles comerciales siguen siendo factores de riesgo que pueden alterar el equilibrio de la economía.
El índice MSCI All Country World subió un 0,2%, alcanzando un máximo histórico, siguiendo el ascenso de Wall Street a nuevos máximos, ya que los mercados monetarios prácticamente descontaron una reducción de la tasa de la Fed de hasta 25 puntos básicos el próximo mes. Los futuros de los índices bursátiles europeos subieron un 0,4%, lo que indica la continuación del rally. El índice de acciones asiáticas subió un 1,1%, ya que el Nikkei-225 alcanzó un valor récord.
La volatilidad en el mercado de bonos del Tesoro también disminuyó: el índice ICE BofA MOVE, que refleja las oscilaciones esperadas en la rentabilidad, alcanzó su nivel más bajo desde enero de 2022. Los bonos del Tesoro subieron ligeramente, lo que redujo la rentabilidad de los bonos a 10 años hasta el 4,28%. El dólar se estabilizó después de la caída del martes.
Aunque la inflación subyacente en EE.UU. se aceleró hasta el ritmo más alto desde principios de año, el moderado aumento de los precios de los bienes redujo los temores de que los costes comerciales puedan provocar una presión inflacionaria más amplia. Tras la publicación del índice de precios al consumidor, los inversores centrarán ahora su atención en los datos de ventas minoristas en EE.UU., que se publicarán el viernes.
Este año, la Fed ha mantenido las tasas sin cambios, con la esperanza de obtener claridad sobre si los aranceles conducirán a una inflación sostenida. Al mismo tiempo, el mercado laboral —el segundo pilar de su política dual— muestra signos de pérdida de impulso.
Mientras tanto, el tipo de cambio del dólar se estabilizó durante la sesión asiática después de caer un 0,4% en la sesión anterior. El tipo de cambio se mantiene inmóvil a la espera de eventos clave que se producirán más adelante esta semana, incluidos los datos de ventas minoristas en EE.UU. y la evolución del conflicto entre Rusia y Ucrania.
En cuanto a la situación técnica del S&P500, la tarea principal de los compradores hoy será superar la resistencia más cercana en 6.457 $. Esto ayudará a mostrar un crecimiento y abrirá la posibilidad de un salto a un nuevo nivel en 6.473 $. No menos prioritario para los alcistas será el control sobre los 6.490 $, lo que reforzará las posiciones de los compradores. En caso de un movimiento a la baja debido a la disminución del apetito por el riesgo, los compradores deben manifestarse en la zona de 6.441 $. Una ruptura empujará rápidamente al instrumento de negociación de nuevo a 6.428 $ y abrirá el camino hacia 6.414 $.
RÁPIDOS ENLACES
Contáctenos 
