Brazilská „přírodní“ káva se dostává na prémiový trh, což je výzva pro malé zemědělce

Obchodníci uvedli, že káva arabica z Brazílie, která je obvykle hodnocena jako káva nižší kvality, přichází ve velkých objemech na hlavní světový trh, který určuje ceny, a představuje tak novou výzvu pro ručně sbíraná prémiová zrna z méně efektivních menších farem v jiných částech Latinské Ameriky a Afriky.

Zemědělská velmoc Brazílie pěstuje téměř polovinu světové kávy arabica, přičemž většina z ní se sklízí strojově na velkých plantážích. Některá její zrna, známá jako nepraná nebo „přírodní“ arabika, se však dosud nepoužívala pro špičkové referenční kontrakty na kávu po celém světě.

Pět obchodníků sdělilo agentuře Reuters, že světoví obchodníci nyní přidávají tato stále chutnější brazilská zrna do pytlů používaných k vypořádání těchto kontraktů, což představuje dosud nezaznamenanou strukturální změnu, která bude mít v dlouhodobém horizontu vliv na světové ceny kávy, uvedli tito obchodníci a čtyři další lidé z oboru.

Brazilské sdružení vývozců kávy Cecafe potvrdilo, že tato zrna jsou nyní zařazována do burzovních zásob, a uvedlo, že je to uznání jejich lepší chuti a kvality.

Mezikontinentální burza (ICE) neodpověděla na otázku, zda si je vědoma změny druhů kávových zrn, kterými jsou podloženy její kontrakty, ale uvedla, že proces třídění na burze je navržen tak, aby chránil standardy.

„Vzorky, které se v šálku projevují nepranou chutí, při třídění nevyhoví,“ uvedla ICE ve svém prohlášení.

Tato zpráva by sice mohla přinést vítanou úlevu spotřebitelům, kteří se zajímají o chuť a bojují s inflací cen potravin, ale znamená další sklíčenost pro dlouhodobě strádající latinskoamerické a africké farmy, kde kávovníky rostou na strmých, zastíněných svazích nevhodných pro vozidla pro sklizeň v brazilském stylu.

„Jsme v nebezpečí,“ řekl Dagoberto Suazo, prezident Central de Cooperativas Cafetaleras v Hondurasu, na dotaz agentury Reuters ohledně nového vývoje.

„Producenti v Hondurasu jsou z 95 % malí. Není to tak, že bychom zanikli, ale chudoba se zvýší,“ řekl.

„KDYŽ SE TO CHOVÁ JAKO KACHNA“

Kontrakt Coffee C Futures na burze ICE tradičně odráží kávu prémiové kvality, známou jako praná arabika kvůli technice, při níž se z kávových zrn pomocí vody odstraňují červené plody.

Praná zrna z Afriky, Kolumbie, Střední Ameriky a Peru jsou již dlouho ceněna pro svou vynikající chuť. Brazilští pěstitelé však postupem času zlepšili chuť své nemyté a polomyté kávy.

Koncem loňského roku se začaly objevovat značné objemy brazilských nepraných druhů spolu s polopranými druhy v pytlích zasílaných na burzu, aby mohly být použity k vypořádání jejích kontraktů, uvedli čtyři z obchodníků. Obchodníci si nepřáli být jmenováni, protože nebyli oprávněni hovořit s médii.

Podle údajů pochází v současné době přibližně 30 % schválených zásob ve skladech ICE z Brazílie. Čtyři obchodníci odhadli, že téměř všechny tyto pytle obsahují neprané druhy a jeden obchodník uvedl, že některé pytle obsahují téměř celé neprané druhy.

Přestože cenové kontrakty ICE mají reprezentovat hodnotu arabiky prémiové kvality, její pravidla výslovně nezakazují úředníkům schvalovat nepranou arabiku pro smluvní vypořádání.

Uvádějí pouze, že schválená zrna by neměla obsahovat „neprané příchutě“. Takzvaná nepraná káva se nazývá proto, že její plody se před extrakcí zrn nechávají uschnout vcelku.

Vzhledem k tomu, že úředníci ICE schvalují zrna především na základě chuti, nejsou často schopni odhalit „neprané příchutě“ u nejlepších brazilských arabik nižší kvality, zejména pokud jsou smíchány s prémiovými druhy, uvedl evropský odborník na trh s kávou pracující pro přední obchodní dům.

„Je velmi obtížné rozeznat špičkovou nepranou kávu od poloprané. Pokud to chodí jako kachna a kváká jako kachna, pak je to kachna,“ řekl zkušený světový obchodník s kávou působící ve Švýcarsku.

Marcio Ferreira, prezident brazilského sdružení vývozců kávy Cecafe, uvedl, že kvalita a udržitelnost všech brazilských káv se již několik let zlepšuje.

„ICE má pro každý původ stanovené své standardy a každá šarže podléhá schválení kvality,“ řekl. „Chápeme, že pokud má každá šarže schválenou kvalitu… je to proto, že odpovídá stanoveným parametrům kvality,“ řekl Ferreira.

Dodal, že ve skladech ICE končí poměrně málo brazilské kávy, protože na fyzických trzích se za ni obvykle platí vyšší ceny.

Většinu arabiky s certifikátem ICE vlastní přední světové obchodní domy Sucafina a Louis Dreyfus, uvedlo pět obchodníků.

Obě společnosti se odmítly vyjádřit k tomu, zda získaly směs polopraných a nepraných bobů certifikovaných ICE. Zdroj ze společnosti Sucafina uvedl, že na burzu zaslala k certifikaci pouze 100% polopranou kávu.

POSLEDNÍ HROZBA

Příchod brazilských zrn do skladů ICE ve velkém měřítku představuje pro producenty arabiky latentní hrozbu již od roku 2013, kdy burza poprvé povolila používat polopremiová zrna z Brazílie k vypořádání svých kontraktů na prémiovou arabiku.

K tomuto nárůstu zpočátku nedošlo, protože v okolí nebylo mnoho volné prémiové kávy, takže obchodníci mohli získat vyšší ceny prodejem i polopremiových zrn pražírnám na fyzických trzích.

Od roku 2020 však začala masově přicházet brazilská zrna a koncem roku 2022 pak přišla navzdory tomu, že polopremiové třídy v té době dosahovaly na fyzických trzích vyšších cen.

To vedlo některé obchodníky k podezření, že se sem přimíchaly levnější neprané boby, uvedli tři z obchodníků a dodali, že si toto podezření potvrdili u svých protějšků v Brazílii.

ICE – trh poslední instance, kde je zaručena cena přebytečné kávy – denně zveřejňuje údaje o zásobách, kolik pytlů zrn bylo schváleno k vypořádání cenových kontraktů, které drží.

Vzhledem k tomu, že tento údaj – považovaný za ukazatel nadměrné celosvětové nabídky kávy – je viditelný pro všechny, kontrakty ICE se obvykle dostávají pod tlak, když se zvýší množství zásob, které je kryjí.

„Trh si musí uvědomit, že (v) letech přebytku bychom mohli vidět, jak na burzu přichází spousta (smíšené třídy) brazilské kávy,“ řekl evropský odborník na trh s kávou.

DLOUHOLETÁ STAGNACE

Navzdory rostoucí světové populaci, která má stále větší zájem o kávu, zejména o arabiku prémiové kvality, produkce této odrůdy v zemi, která je největším producentem kávy ve Střední Americe, přibližně od přelomu století stagnuje.

Důvodem je z velké části cena.

Podle údajů agentury Reuters se futures kontrakty na arabiku na burze ICE na počátku roku 1980 obchodovaly za cenu kolem 1,75 USD za libru, což je nominálně o více než 10 % více než dnes.

Pokud však ceny kávy v roce 1980 přiblížíme k cenám očištěným o inflaci, odpovídaly přibližně 8 USD za libru, což je podle výpočtů agentury Reuters o neuvěřitelných 500 % více než dnes.

Drobní pěstitelé ve Střední Americe i mimo ni mají problém dosáhnout zisku při dnešních cenách, protože jim chybí úspory z rozsahu, pokud jde o pracovní sílu, sazenice, hnojiva a pesticidy.

Dokonce i v letech, kdy se marže pohybují v kladných číslech, je objem jejich produkce nízký, takže zisky z relativně malého množství pytlů kávy se často nepromítnou do mzdy na živobytí.

Proto pěstitelé kávy ve Střední Americe často míří na jižní hranici USA, když se jim v následujících letech nedaří.

Pedro Mendoza, prezident národního institutu pro kávu IHCAFE v Hondurasu, uvedl, že v praxi se dá udělat jen málo pro „dekomoditizaci“ způsobu, jakým je káva oceňována ve světě.

„Odvětví by nakonec mohlo zůstat v rukou velkých producentů,“ řekl.